Jan Látka - úvodní stránkaJan Látka - úvodní stránka

Proč chce vláda dusit venkovské školy ?

25.03.2012

Současný způsob dotování regionálního školství už změnu asi potřeboval. Ředitelé škol na nedostatky dosavadního systému financování opakovaně upozorňovali a sami hledali i navrhovali změny. Vedle normativu na dítě chtěli ještě normativ na třídu, který by pomohl menším školám, které nemají možnost naplňovat třídy na tzv. „ekonomický“ počet žáků.Určitě si však nepředstavovali to, s čím přišlo Ministerstvo školství pod vedením ministra Josefa Dobeše.

Navrhovaná reforma financování regionálního školství totiž může být doslova likvidační pro 70-80% malých venkovských škol a znamená také výraznou diskriminaci venkova vůbec. Je patrné, že cílem změn je zachovat pouze velké základní školy, zatímco výuka v menších obcích a malých venkovských školách má být omezena. Od příštího roku tak může zaniknout řada škol, které dnes i kvůli úbytku dětí nesplní normativní počet, který má být 24-26 žáků na třídu. Historicky to přeci byla právě škola, která spolu s farou a hospodou tvořila jakýsi základ obce. Školy jsou v mnoha menších obcích centry kulturního a společenského života a také určitou stabilizací našeho venkova. Kromě likvidace současné sítě základních škol, se tak můžeme dočkat i postupného vylidňování venkova.Začne-li totiž dítě jezdit ze své obce pryč a to nejen za sportem či kulturou, ale také za vzděláním, nemá šanci si ke své obci vytvořit žádnou větší vazbu. Mládež se nám pak po absolvování středních a vysokých škol nebude chtít na venkov vracet a zakládat zde rodinu. Pro mladé rodiny je totiž škola prvním předpokladem při rozhodování, kde bude rodina žít. Přitom právě menší venkovské školy pracují velmi spolehlivě, kvalitně a když je potřeba i operativně. Zcela pomíjeno je i značné zmaření investic vložených do školských budov. Pominout jistě nelze ani předpokládané zvýšení výdajů rodinných rozpočtů rodin s dětmi, které již tak mají mnohdy hluboko do kapsy. Zanedbat nelze ani zvýšená bezpečnostní rizika při cestách dětí do vzdálenějších škol. Proto jsou samosprávy obcí napříč politickým spektrem rozhodnuty bojovat za udržení stávajících škol, byť navrhovaný způsob financování školství vytváří na rozpočty venkovských obcí velký tlak. Jak to tedy současná koaliční vláda myslí s naším venkovem?

Již první větou Koncepčního záměru financování regionálního školství „zastavit rostoucí veřejný dluh“, je jasně řečeno, že tato vláda rozpočtové odpovědnosti a nesmyslných škrtů, přehazuje tíhu této odpovědnosti za vzdělání, na obce, rodiče a děti. Rušení veřejných škol a navýšení podpory soukromým školám tak zavání snahou o privatizaci systému regionálního školství. Privatizovat však nelze úplně všechno. Vláda by měla ustoupit od omezování kompetencí krajů a obcí, tyto nejlépe znají místní specifika a dokáží zachovat dostupnost sítě Základních škol pro občany a jejich děti. Proč Ministerstvo školství a vláda nešetří jinde? Stačí jen zmínit předražené státní maturity, statisícové odměny na Ministerstvu školství nebo mnoho miliard z EU, o které právě neschopností tohoto ministerstva ČR možná přijde. Proti plánovaným škrtům v oblasti školství, které jsou naprosto nesmyslným a nesystémovým krokem již Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost, protože výrazné podfinancování regionálního školství může znamenat odchod až 17 tisíc pedagogických pracovníků.

Ministr školství Josef Dobeš podal demisi a přiznal, že vláda Petra Nečase veřejně lhala, když si vytkla školství jako jednu ze svých priorit. Ministr Kalousek prohlásil, že škrty byly pro Dobeše pouze záminkou a odchází kvůli neschopnosti. Pro občany je zcela nepřijatelné, aby se oblast školství stala obětním beránkem děravého rozpočtu současné vlády a v důsledku tupých škrtů se dále omezovalo vzdělávání v ČR.

Zdá se, že odchod ministra Dobeše z Ministerstva školství přichází dost pozdě a plnou spoluodpovědnost za současný neutěšený stav především v regionálním školství nese celá koaliční vláda a především její premiér Petr Nečas z ODS! Článek vyšel v měsíčníku Rozhled - duben 2012

Zpět na rubriku Články a komentáře